19.4. – Velikonoční pochod Českým rájem
Náš oddíl spolu s oddílem turistiky uspořádal letošní jarní pochod překrásným údolím říčky Kamenice. zde byla možnost shlédnout část závodů ve vodním slalomu „O cenu osvobození“. Byl velice nízký stav vody. Počasí nebylo zrovna ideální, sice nepršelo, ale byla velká zima.
Ráno jsme odjížděli naším autobusem, který řídil pan Karel Váňa do Tanvaldu, odtud jsme se vraceli pěšky – autobus jel domů prázdný. Putovali jsem společně až na místo slalomové trati. Tady jsme se rozdělili. Část účastníků po kratším shlédnutí pokračovala v cestě do Spálova, odtud vlakem do Turnova a z Turnova pěšky domů. Druhá část skupiny, která se více zajímala o vodní slalom, pokračovala pěšky do Železného Brodu. Bohužel se ještě oddělila třetí část výpravy a tou byla psice Dina (Pepy Mařana), která se tak zajímala o start i cíl lodí, že se mezi nimi ztratila. (V květnu se však při akci Sjezd Jizery její majitel Pepa Mařan domluvil s jejím novým majielem a v několika dnech si Dinu šťastně přivezl domů ze Šumperka.
Údolí Kamenice je opravdu kouzelné, přesto však musíme myslet s tvrdou realitou a vždy si vzít jeden svetr navíc.
9.5. – Sjezd Jizery ze Železného Brodu
Každoročně sjezd z brodu do Březiny pořádáme poslední dubnovou sobotu. tentokrát jsme jej odložili o týden, byla velká zima, pršelo a Jizera měla vysoký stav vody. Týdenní odklad se vyplatil a naše čekání bylo odměněno letním dnem plným sluníčka.Vody sice notně ubylo, ale stále byla řeka sjízdná. Sjeli jsme i spodní část Kamenice od soutoku s Vošmendou a jako vždy jsme měli možnost obdivovat její čistotu. Kamenice i Jizera jsou jedny z mála čistých řek. Zúčastnili se: Pavla Šmolová, Josef Richtr, Pavel pospíšil, Ing.Jaromír Pospíšil, Josef Mařan, Ivana Mařanová, Zdenka Horáčková a Karel Horáček.
13. – 14.6.1981 – Divoká Orlice
Dle propozic měl být druhý den tj.14.6. sraz vodáků a sjezd z Nekoře do Doudleb včetně Litického oblouku. jeli jsme již v sobotu 1.6., protože jsme chtěli projet řeku z Doudleb do Týniště nad Orlicí. V tomto úseku bylo v řece napadáno velké množství stromů, leckde bylo nutno lodě přes ně přetahovat. Voda byla nižší, trať, kterou obvykle při závodech jezdíme necelé dvě hodiny, jsme tentokrát projížděli hodiny čtyři.
K večeru jsme odjížděli do Nekoře, odkud měl být start zítřejšího splutí orlice. Bylo divné, že nepotkáváme žádné vodáky a když jsme do Nekoře dorazili dozvěděli jsme se, že se splutí nekoná z důvodu nízkého stavu vody v nádrži Pastviny odkud měla být voda pouštěna. Opět jedno nezodpovědné chování, jeden jediný lístek, na kterém by nám pořadatel tuto situaci sdělil, mohl zamezit zbytečně dlouhé cestě. Na radu jednoho z domorodců jsme zajeli na Petrův palouk – tábořiště (3 Kčs za noc), udržované, čisté, nádherné zákoutí na břehu nádrže Pastviny. Večer jsme poseděli při uhni a ráno odjeli do Ústí nad Orlicí. odtud jsme alespoň sjeli část Tiché orlice do Brandýsa nad Orlicí. Přestože se nám třem děvčatům příliš nechtělo z tepla autobusu do studené lodě, měly jsme nakonec hezký zážitek a příjemný pocit z něj. Řeka Tichá Orlice ev tomto úseku teče romantickým údolím, meandruje, i zde jsou zátarasy z padlých stromů a spousta jiných přírodních nástrah. Umoudřilo se počasí, které bylo studené a ráno spíše nabízelo liják než sluníčko.
Celkem se zúčastnilo 8 lidí. Z toho byli pouze 3 členové našeho oddílu a 1 hostující.
Alena Richtrová, Libor Pařík, Petr Hocke (hostující), Josef Rictr (člen), Miluše Pěničková, Ing.Luboš Pěnička, Karel a Zdenka Horáčkovi(členové)
4.7. – 19.7.1981_Rumunské řeky
Sjezdu rumunských řek s oddílem TJ Slavia Žižkov se zúčastnili Karel a Zdenka Horáčkovi.
TJ Bohemians Praha organizovala pro zájemce z menších oddílů, které nemají prostředky a ni možnosti organizovat akce takovéhoto rozsahu, vodácko-turistický zájezd Rumunské řeky (zveřejněno v kalendáři akcí vodní turistiky pro rok 1981), na který jsme se přihlásili. Do tohoto zájezdu jsme zařazeni nebyli, ale byli jsme doporučeni TJ Slavia Žižkov.
4.7. -Odjezd z Prahy. Na místo odjezdu nás dopravili Pavel Brož a Luboš Hegedüš. Vše proběhlo hladce a tak v 9:00 již vyrážíme s našimi novými kamarády – vodáky směr Bratislava, Budapešť. Věkové složení posádky autobusu bylo od nejmladšího člena výpravy Jitky Zárubové (9 let), dcery vedoucího zájezdu Ing.Antonína Záruby až pop nejstaršího účastníka, kterému bylo 61 let. První noc jsme strávili několik kilometrů za Szolnokem v MLR ve volné přírodě pod vlastními stany, neboť ceny v kempech se pohybovaly okolo 80 forintů na osobu a noc.
5.7. – neděle – Časně ráno balíme a odjíždíme k rumunským hranicím. Odbavení na nich se dost protáhlo, neznámo proč. Po prvních kilometrech Rumunskem bylo až příliš patrno, že je to země chudší o čemž jsme se později přesvědčili při nákupech základních potravin (mléko, máslo, maso) Za to RUMU bylo všude hojně a levně. Po polední dojíždíme k první řece a místu plánovaného splutí. Jakmile autobus zastaví, jsme doslova obklíčeni neodbytnými dětmi i dospělými. 
5.7. – neděle – řeka Crisul Repede, úsek 1km nad obcí Bratca – Vader Crisului, cca 15 km, obtížnost WW III
první poznatek: Rumunské řeky mají daleko větší množství vody (asi jako při vysokých stavech na našich řekách) s čímž souvisí rychlost, síla proudu apod. jestliže tato řeka měla obtížnost WW III, byla tato obtížnost na celém sjížděném úseku, za každou zákrutou nebo v kaskádě..v porovnání s našimi řekami, které mají stejnou obtížnost pouze na některých místech sjížděnéhoúseku. Hned při prvním sjezdu bylo dost čochtanů. A ani my jsme mu neunikli. Posplutí, navázání na vlek odíždíme na rvní rumunské tábořiště pod obcí Negroni. zde již byly tři autobusy čsl.vodáků. Strávili jsme zde 2 noci.
6.7. – pondělí – ústí Draganu – tábořiště pod Negroni, cca 12 km, obt. WW III
původně se měla sjíždět řeka Dragan s obtížností WW IV, ta však byla bez vody. Po splutí úseku na řece Crisul Repede vaříme oběd a po něm následuje další úsek řeky a tím je
tábořiště pod Negroni – Bratca – 12 km – WWW III – zde nás potkala menší nehoda při sjezdu jedné z kaskád prorazil „šprajc“ palubu lodi a tak po dojetí nás čekalo první spravování.
7.7. – úterý – Samesul Mic, úsek Czilan – Foresti, cca 15 km, WWW IV – opět velké množství vody, dlouhé a vysoké vlny, nebezpečné jezy a splašení koně
8.7. – středa – Sebesul – Sugag – 1 km pod stavbu přehrady, cca 12 km, WWW IV. – Těžká řeka, množství vody, vlny, válce, kaskády celých 12 km, maximálnísoustředěnía tvrdá makačka. Těsně před cílem etapy nás potkala další nehoda, kterou odnesla velice zle naše loď. Na nepřehledné kaskádě jsme vjeli na pařez a ten nás katapultoval a silný proud loď přirazil na kámen. Loď byla značně poškozena a vyžádala náročnou opravdu což nás vyřadilo z několika pěkných sjezdů. nebyli jsme sami, na stejném místě ztroskotala další loď, ta se však již opravit nedala. Táboříme o 200 m níže u silničního mostu. 9.7. – čtvrtek – 3 km nad Sugagem – Petresti, cca 12 km – WW IV a 15 km WWW
10.7. pátek – řeka Lotrul, přehrada pod Voinase – přehrada n.Malaje, cca 7 km – WWW III – odpoledne – přehrada Malaie – Brezoi, cca 2 km WWW Iv. pak 22 km WWW III – těžká řeka alpského charakteru. její náročnostspočívala ve velkém množství vody, silném proudu, který vytvářel mohutné válce a vlny. jinak bez překážek. Táboříme pod přehradou Malaie dvě noci. Po dosud pěkném počasí nás zastihl déšť. Spolu zde táboří další 4 výpravy vodáků z ČSSR.
11.7. – sobota – přehrada Malaie – Brezoi, stejný úsek jako včera, počasí se umoudřilo, proč si nesjet pěkný úsek znovu a poté odjíždíme na Sadul – osada Sadu II – tábořiště u rozestavěné chaty, cca 4km, WWW III – v odopledních hodinách část výpravy sjíždí tento úsek, zbytek odpočívá v pěkném tábořišti uprostřed hor. Podvečerní siestu náhle přerušuje stádo hrozného černéh hovězího dobytka se strašnými rohy, které nám pasáci ženou téměř přes naše stany, stádo nemá konce. Večer trávíme všichni při kytarách a rumu v nedaleké Cabaně.
12.7. – neděle – Sadul, úsek Sadu -Talmacie, cca 14 km, WWW III – Vyrážíme z malé vesničky Sadu I, je neděle, pro domorodce jsme velkou událostí, most je přeplněn diváky. Jedna žena prosila o vyfotografování a zaslání fotografie. Přestože je den klidu, všechny prodejny jsou otevřené. Řeka měla podobný charakter jako naše Tanvaldská Kamenice. V dolní části vrbičky.
Následuje ještě týž den autobusový přesun o 300 km dále na jihozápad Rumunska. Cestou návštěva Zlaté Gúry a prohlídky řeky Riu Mára, která je v plánu. Zkušení vodáci hodnotí řeku jako lahůdku, pro nás je to řeka těžká ( WW V). Asi bychom ji nejeli, nemusí nás to však mrzet, není voda a proto se jede dál. Táboření v jakémsi autocampingu za 1 Lei. Za víc opravdu nestál. V podvečer jsme přelepovali loď, správce kempu chvíli obhlížel naši práci a pak nás požádala zda bychom mu neudělali generálku na jeho Trabantu. Na to bohužel vybaveni nejsme.
13.7. – pondělí – Timisul – soutok s Hidegutem – Slatina Timis, cca 14 km, WW I – vcelku nenáročný sjezd bez zvláštních příhod. Cestou kajakáři cvičili eskymáky. Po dojetí přesun do vzdálených nejznámějších rumunských lázní Baile Herculane. Přijíždíme k večeru do lázní a hledáme vhodné tábořiště ještě asi 7 km proti proudu říčky Czerné.
14.7- úterý – pěší túra k prameni řeky Czerna – ráno odjíždíme autobusem a s pomocí map a domorodců pátráme po nejschůdnější cestě k prameni řeky. přijíždíme k další rozestavěné přehradě, autobusem pokračujeme po prašné cestě zaříznuté do strmých svahů okolních hor vysoko vysoko nad zčásti napněným jezerem. tato cesta slouží pouze dřevařům a stavbařům. Po několika kilometrech jízdy i náš zkušený a odvážný řidič Jindra odmítá pokračovat. Dál se jde pěšky. A nelitujeme !! Čekají nás tři hodiny chůze naprosto pustou, ale krásnou panenskou přírodou (velké maliny a všude!) za úmorného vedra. Po těchto třech hodinách doslova narážíme na pramen řeky Czerne, který vyvěrá z kamení v množství několika m³/sec. 
Voda je neuvěřitelně čistá, jakoby křišťálová a hrozně ledová. Po odpočinku a posilnění se vracíme zpět k autobusu. Část nás šla celý úsek zpět podle přehradního jezera pěšky, ostatní odjíždí autobusem. Scházíme se u přehradní hráze a odjíždíme do našeho tábořiště. Unavení, zaprášení a plni silných dojmů.
15.7. – středa – Czerna – 1 km pod vodopádem – tábořiště, 12 km, WWW IV -WWW IV – Ráno návštěva herkulových lázní a po nákupu se vracíme do tábora. Po obědě několiv odvážlivců kajakářů odjíždí autobusem proti proudu Czerne s odhodláním sjet si úsek zpět do tábora. V řece je však velice málo vody a proto je sjezd mezi balvany hustě rozsetými v řečišti velice pomalý, namáhavý a
nebezpečný (neustálé vylézání z lodí, přenášení vysokých skoků ap., jeskyňky) tento 12 km úsek si vyžádal 7 hodin jízdy, do tábora připlouvají lodě s utahanou a udřenou posádkou až v podvečer za soumraku. My ostatní jsme se svezli autobusem ještě několik kilometrů výše a zpět se vracíme pěšky podél řeky Czerne. Dorážíme také dost pozdě. V nohou máme za úmorného vedra našlapáno 20 km. Cestou jsme se schlazovali koupáním v ledové řece. celé údolí včetně tábořiště je skutečně krásné a je škoda, že za pár let vše zmizí pod hladinou přehradního jezera.
16.7. – čtvrtek – řeka Nera, úsek Sopotu Nou – Saska Montana, 30 km – ZWC – WW I- Časně ráno balíme a odjíždíme k řece Neře v jihozápadní části Rumunska. Téměř na jugoslávských hranicích. tato řeka i když není mimořádně náročná nám připravila několik nečekaných nástrah, silné víry, vracáky a proudy, které hnaly naše lodě přímo na skály. celý projížděný úsek je neosídlený. přímo z vody vstupují skalní stěny vysoké 100 i víe metrů. Za velké vody zde musí být peklo. Krajinově je tento úsek úplná lahůdka. Podle vody též vede turistická stezka, často zaříznutá ve skalních stěnách (Pozor jedovaté zmije!) V sasce Montaně zůstáváme přes noc (hřiště, osel)
17.7- pátek – odjezd do MLR – Ráno balíme, domorodcům rozdáváme zbytek zásob a chystáme se na dlouhou cestu domů. při cestě k maďarským hranicím zastavujeme v rumunských městech Timisoara a Arad a utrácíme zbytky Lei za krásnou keramiku. K večeru vstupujeme do MLR. Poslední noc trávíme v nóbl kempu v Kecskemétu. Máme chuť na vychlazené pivo ( v Rumunsku nebylo dobré), ale raději se ho odříkáme – 21 forintů!!
18.7. – sobota – D o m ů !! – Po snídani odjíždíme a zanedlouho jsme v Budapešti. zde trávíme celý, přímo tropický den. Utratit všechny naše forinty nečiní obtíže a brzy nemáme ani na limonádu. Vždyť je tu tolik pěkných věcí, zboží, které u nás nejsou! nejenom Budapešť, ale celé Maďarsko v nás zanechávají hluboký dojem. Od naší poslední návštěvy před 4 lety ( 1977) je vidět změna k lepšímu na každém kroku. V 18:00 opouštíme Budapešť a odjíždíme k našim hranicím. Brzy jsme odbaveni a stavíme v Bratislavě na večeři. Několik kilometrů před Brnem nás opustilo rásné počasí a spouští se bouře a déšť, který trval ještě mnoho dalších dnů.
19.7- – neděle – Do Prahy přijíždíme ve 3 hodiny ráno. K naší radosti je auto zde, ale brzy jsme zklamáni, neboť klíče nejsou a nejsou. ( Na recepci nám se bojí v noci otevřít, nereagují ani na prosby a otvírají až ráno v 7 hodin)Bez přestání prší a je zima, my jsme zmrzlí z dlouhého čekání venku a a klíče nejsou k nalezení. Nezbývá nám než se do vlastního auta vloupat a tak konečně po 7 hodině odjíždíme domů.(Odjeli jsme v pravý čas, neboť během následujících dvou dnů vystoupila Vltava z břehů a celý kem Bráník byl pod vodou)
Rumunsko bude ještě dlouho rájem jak pro naše vodáky ( s jinými jsme se tam nesetkali) tak hlavně pro pěší turisty. Je zde mnoho koutů kam lidská noha téměř nevstoupí, volné táboření se zatím nestíhá. Lidé nás přijímali všude dobře, velice ochotně berou stopaře, stále houkají, zdraví, sami nabízí svezení či jinou pomoc.
Špatné je to s potravinami, ovoce i zelenina jsou dost drahé, ceny průmyslového zboží jsou asi v relaci s našimi.
Kromě popsaných sjetých řek se dále uvažovalo o splutí řek. Dragan, Joda, Riu Mare, Jara a Aresul. Tato řeky však neměly dost vody. Když sjme zklamáni odjížděli od řeky Aresul (7.7.1981) navštívili jsme největší soutěsku RSR a to soutěsku Turdská. zde jsme na dně hlubokého kaňonu stávili noc, snad jednu z nejhezčích z celého zájezdu. Dvěstě metrů hluboká úzká skalní soutěska přechází do rozšiřujícího se , avšak stále hlubokéh údolí. Na stranách tohoto údolí se volně pasou koně, ovce, čuníci. Vše dohromady tvoří scenerii jak vystřiženou z westernu.
Tento dojem ještě byl umocněn tím, když v noci sedíme kolem ohně a mezi našimi stany se proháněl bílý poplašený kůň. prohlídce této soutěsky jsme věnovali polovinu dalšího dne.
Organizace zájezdu a ukázněnost všech účastníků byla příkladná. Velice se nám líbilo ( aplyne z toho poučení i pro naše akce) přesné dodržování odjezů, kázeň na vodě, rozestupy.. V čele jel vedoucí, následovali všichni na K1 a C1, pak jela zkušená posádka C2 a ostatní C2. Konvij uzavírala opět zkušená dvojice na C2 vybavená lanem a sekerou. Vesty a přilby nebylo nutno nikdy připomínat. Většina účastníků používala přiléhavých pogumovaných obleků. Také lodě byly novější než naše. pro nás z toho vyplynulo poučení, že s našimi loděmi se na takovou vodu nedá jezdit pro jejich stáří a únavu materiálu. Ostatní naše vybavení bylo vcelku vyhovující.
Dopravu zájezdu zajistilo ČSAD Kladno. Náš řidič Jindra byl ochotný, příjemný s celá délka pobytu i trasa 3500 km nebyla poznamenána jediným nedostatkem z jeho strany.
Cena zájezdu byla cca 2000 Kčs na osobu. Jsme rádi, že jsme se zájezdu mohli účastnit. Nejenom proto, že jsme poznali pro nás nová krásná místa a sjeli si přitom pěknou vodu, ale také proto, že účast byla pro nás zdrojem poučení a nových zkušeností.
17.7. – 25.7. – VLTAVA
Po marné snaze dát dohromady zájezd na Dunajec (Slovensko), se někteří členové rozhodli pro Vltavu. Zápisky z této akce poskytl Josef Richtr.
17.7. – pátek – pro určité drobné neshody a malý počet účastníků se jede po dlouhé době opět vlakem vlakem, je to změna docela příjemná, cestování vlakem má své kouzloa dá se zde užít spousta legrace. Pěkný zážitek z jízdy vlakem je však později poněkud zkalen. Ráno dorážíme do cíle do Lenory.
18.7. – sobota – úsek Lenora – České Budějovice, obtížnost WW II – ZWC. V lenoře vystupujeme z vlaku, chceme zde naši plavbu po Vltavě začít, je zamračeno a prší a prší. Chvíli se rozhodujeme zda by nebylo lepší přečkat někde v teple než se počasí umoudří, ale těšíme se na vodu. Vyrazíme hned. Jsme mokří, zmrzlí a toužíme po troše tepla a střeše nad hlavou. při hledání místa pro postavení stanů máme problémy. Všude je mokro a tak nám přijde vhod opuštěný kiosek. Zde trávíme 3 noci.
19.7. – neděle – Ráno jdeme zjistit stav počasí a vody a naskýtá se nám pohled na lodě již zpola zatopené. Voda v řece stoupá. Stoupala skoro celý den. Na vodu se nejede.
20.7. – pondělí – Stále prší, Vltava má velmi vysoký stav vody, taková jízda by nebyla bezpečná. ještě počkáme.
21.7. – úterý – Konečně se umoudřilo počasí, začíná se jasnit. Přesun do Vyššího Brodu, odtud vyjíždíme. Stále je ještě poněkud vyšší stav vody, ale příznivý pro naši plavbu. Asi po 300m je první šlajsna a zde první čochtani. Je vidět, že po vodě se nám již stýskalo.
22.7. – středa – Naše trpělivost je odměněna nádherným počasím. Na dnešní trase jsme objevili další „Zlatou Korunu“ Vlevo tábořiště bez placení, výhodné místo.
23.7. -čtvrtek – Opět krásný letní den, dojíždíme do Českého krumlova. pocit z hezkého dne je kalen při vzpomínce na silně znečištěnou řeku u papírny ve Větřním.
24.7. – pátek – Český Krumlov – Planá, cca 39,5 km – WW II. Dnes jsme naplánovali návštěvu kamaráda Petra Tvaroha, který zde tráví vojnu. Spustil se opět déšť a silný vítr, který nám po dobu nepřítomnosti otevřel stan.
25.7. – sobota – Domů ! – Před návratem domů jsme navštívili „Mastné krámy“(hospoda), poté následovala cesta vlakem domů.
Účastníci: Josef Richtr, Jaroslava Holasová, Miroslav Tvaroh, Alena Venclová, Jaroslav Janata, Josef Mařan starší a Josef Mařan mladší.
Prosinec 1981
beseda s ing. Antonínem Zárubou na téma Sjezd mongolských řek byla provázena promítáním filmu a diapozitivů, též byly promítnuty diapozitivy z akce Rumunské řeky, které se zúčastnili naši členové Karel a Zdenka Horáčkovi (na Olšině)
Na konci letošního roku byla uvolněna z prostředků TJ částka 8.220 Kčs a byly zakoupeny dvě lodě C2 Střela a dva kajaky K1 Vertex. Též byly dokoupeny další vesty.
