22.4. jsem si udělali výlet podél říčky Kamenice. Ze žel.Brodu do Navarova jsem šlapali pěšky podívat se na slalom. Škoda, že nás bylo málo, je zde velmi pěkná příroda. Přestože byla zima, procházka i slalom se nám líbily.
30.4 – tradiční sjezd Jizery ze Žel.Brodu se nám tentokrát příliš nevyvedl. Byla moc velká zima. Pršelo, padal sníh a bylo i nějaké to koupání v opravdu ledové vodě. Nakonec jsem ukončili sjezd v příjemně vytopené místnosti Zrcadlové Kozy. Odtud domů jsem jeli auty s Pavlem a Petrem Brožovými. Akce se zúčastnilo 13 vodáků: Josef Valenta, Josef Richtr, Jaroslav Richtr, Pavel Pospíšil, Jaromír Pospíšil, Ivana Mařanová, Josef Mařan, Vlastimil Drázský ml., Jaroslav Hendrych, Antonín Knotek, Stanisla Koudelka, Karel a Zdenka Horáčkovi
8. -9.5. Divoká Orlice. Na Divokou Orlici jsme jeli třemi osobními auty (J.Mařan, P.Brož a K.Horáček) a měli jsme tentokrát i dva „manažery“. Těmi byli Josef Vaníček a Pavel Brož. Sraz se tentokrát konal již 7.5., to jsme nestíhali a proto jsme se ho nezúčastnili. 8.května jsme sjeli „Litičák“. Bylo velmi teplé počasí, sluníčko hřálo a tak nám stříkající a lodě zalévající voda vůbec nevadila. Byli jsme nadšeni, ale 8 km úsek se nám zdál příliš krátký a do večera daleko. Jaká prozíravost, že jsme sebou měli „manažery“. Ti nám mohli projíždět auty z Litic do Potštejna a my jeli na start znovu. Cestou jsme potkávali stovky turistů. V tomto termínu se zde totiž každoročně koná pochod Přes tři hrady Sopotnice. V Sopotnicích, kde je cíl pochodu byly houpačky, kolotoče, hrála hudba..všude spousty utahaných a uprášených lidí a tak báječná atmosféra ! Asi to také způsobovalo sluníčko. Svítilo na všechen ten mumraj jako divé. My „Březiňáci“ jsme sjeli ještě jednou peřejnatý Litický oblouk obtížnosti WW1-2. Než jsme se převlékli do suchého, Pavel B. a Josef V. zatím zajistili nocleh. Bylo to letos obtížnější než minulé roky, protože sraz proběhl již předešlý den, ale místní obyvatelé asi vodákům fandí. Bylo nám umožněno přespat v Doudlebách ve školní tělocvičně. Zde jsme spali při naší první výpravě na Divokou Orlici v roce 1974. tentokrát však byla tělocvična celá v „novém kabátě“. večer jsme poseděli v doudlebském pohostinství a nos strávili jako králové. Velmi pohodlně na žíněnkách v prázdné tělocvičně. Neměli jsme tušení kde nocují ostatní vodáci, kteří pojedou druhý den závod O vodácký štít města Týniště n.Orlicí. Ráno startovalo 45 lodí, stav vody byl dosti vysoký, proud silný a proto byly všechny lodě rychlejší než minulá léta. zrádne byly zpětné proudy, kterých bylo dost. Umístili jsme se takto: Richtr Josef a Drázský Vlastimil v kategorii C2 muži 3.místo, celkově 7.místo., Zdenka a Karel Horáčkovi v kategorii C2 mix 1.místo, celkově 13.místo, Jaroslav Richtr v kategorii K1 5.místo, celkově 29.místo, Josef Mařan a Jaroslav Janata v kategorii C2 muži 9.místo, celkově 33.místo. I letos jsme si nevedli špatně. Po oba dny počasí přálo.
25.5. beseda na Olšině s účastníkem přírodovědecké expedice EGEIS, jachtařem Jaroslavem Švárou.
26. – 27.5. – Bylo nás 6 a jeli jsme dvěmi osobními auty (Mužák a Horáček) do Pařížova na VTJZ (vodácká jízda zdatnosti), která se měla konat na říčce Doubravě. Měla, ale nekonala – důvody nám známy nejsou. Nebyli jsme sami kdo se takto napálil. Přemýšleli jsme co tedy podnikneme. Doubrava byla bez vody (že by důvod zrušení VTJZ 🙂 ?. Zkusili jsme odjet na nedalekou Sázavu. Ani zde nebylo moc vody, ale docela dobře se nám podařilo projet Stvořidla (Mrzkovice – Ledeč nad Sázavou). Je zde nádherná příroda a protože bylo i ideální letní počasí, nelitovali jsme. Z Ledče museli Kája a Jarda jet vlakem zpět do Světlé nad Sázavou, kdfe jsme měli zaparkovaná auta. Jak nám zde chyběli naši „manažeři“ z Divoké Orlice!! K večeru jsme se vydali na cestu domů s tím, že na nějakém příhodném místěpřenocujeme. Ale takové příhodné místo nikde nebylo. Jeli jsme a jeli, hlad jsme měli. V Poděbradech v Bílé Růži jsme povečeřeli jako páni (jinde na nás všude vybafli – konec). Nakonec jsme zakotvili nedaleko Nymburku a venku pod stromem se vyspali. Ráno jsme pokračovali a velmi brzy dorazili domů. Účast 6 vodáků: Josef Richtr, Jaroslav Richtr, Miroslav Mužák, Jaromír Pospíšil, Zdenka Horáčková, Karel Horáček.
V dubnu, květnu a červnu probíhal kurz kanoistiky pro mládež (10 dětí)
20.7. – 29.7. 1979 – Expedice Hron
20.7. – přesně v 18:00 hodin jsme vyjeli třemi osobními auty (Karel Horáček, Josef Richtr, Pavel Pospíšil) ze Březiny. Brzy začíná zlobit spojka Octavie, nechce táhnout, odmítá takový náklad. Vezeme za sebou 4 kanoe, ve kterých spluje 8 vodáků slovenský Hron.Jsou jimi: Jiřina Pospíšilová, Pavel Pospíšil, Petr Tvaroh, Standa Koudelka, Josef Richtr, Lenka Horáčková, Zdenka Horáčková a Karel Horáček. Noc trávíme těsně před hranicí se Slovenskem. 21.7. – Na další cestu vyrážíme v 5:30 ráno. Je ideální počasí pro cestování. Trochu pod markem..kdyby bylo velké teplo, přehřívala by se Octavie, už takhle má co chladit! Cestou z Liptovského Mikuláše (zastávka na snídani) do Brezna musíme překonat výšku 1238m. Je právě 14:00 hodin, před chvílí jsme konečně dorazili na místo. Jsme v Beňúši na jakémsi hřišti. zrovna jsme něco pojedli a zčistajasna první kapka, druhá, třetí…pršíí. Tak to nás Pohronní vítá! Původně jsme chtěli jet Hron už z Helpy, ale nízký stav vody to nedovolil a tak po delším hledání vhodného místa jsme se utábořili zde. Celeé odpoledne střídavě prší a je hezky. Večer jsme se sesedli kolem ohýnku a kolem kotlíku plného voňavého grogu. 22.7. neděle – zápis v 17:50 hodin_ úsek Beňúš – Valaská = 21 km – obtížnost WW II, ráno nám moc sluníčko neslibovalo, spíše obloha vypadala na nějakou spršku. I v noci pršelo a ráno jsme stany skládali mokré. Horký čaj do žaludku a vydatná snídaně, ještě odvézt auta na frekventovanější místo (jistota je jistota) a můžeme začít plavbu. Vyjeli jsme asi v 10 hodin, ale šlo to špatně. Velmi obtížně hledáme správnou cestu abychom lodě nedřeli o kameny. Jsme z toho mrzutí. Těšili jsme se na pěkné svezení a kochání krásnou krajinou. Ta je však mokrá, slizká, studená a šedivá. Vykoukne ještě vůbec sluníčko? Pod Gašparovom je šlajsna. Moc se nám nezdá, ale kdy se nám zase na otevřenou podaří narazit? První sjíždí Joska s Lenkou. Na konci šlajsny před vjetím do vody se téměř zastavují, tak málo vody teče. My ostatní zkoušíme sjet raději středem. Zdá se to lepší, přesto jedna loď risk odnesla. Brzy zjišťuje Kája se Zdenkou, že do lodě silně zatéká trhlinou ve dně lodi. Neustále vybírají vodu, ta přibývá a přibývá. Modrá samolepka nechce držet. V Brezně zastavujeme na nedělní oběd v nádražní restauraci. Nebe se vyjasnilo a slunce pálí. Loď trochu prosychá, zkoušíme znovu lepit. Do Nemecké, kde máme v plánu dnešní cíl je ještě 19 km, po prvních metrech už vidíme, že skončíme dřív. Než jsme dojeli do Valaské b
yla polovina lodi zatopena vodou. Všichni zde končíme. Zítra se chystáme do hor a odtud bude pro nás nejvýhodnější výchozí místo. Počasí se opět zhoršilo a je silný vítr. Táboříme na otevřeném místě a pěkně to zde profukuje (naproti přes vodu je železniční zastávka)
23.7. pondělí -Nízké Tatry – auty s vlekem zajíždíme do Podbrezové. Snídaně, nákup a už odjíždíme do Krpáčova, rekreační oblasti na úpatí Baby a Bukového Grúňa.U chaty Stredoslovenských cementáren n.p. B.bystrica parkujeme auta a odtud s velkou bagáží vyrážíme do hor.
Neseme si i spacáky, máme v úmyslu nocovat v horách. Ovšem, bude-li teplo. Cesta stoupá prudce vzhůru, musíme překonat Babu (1617) a Pálenicu (1654) a staneme pod Chopkom. Strašlivá žízeň nás sužuje celou cestu a teprve tady narážíme na jakousi bystřinku, která má pro nás nesmírnou cenu.
Na chatě Kosodrevina získáváme další síly obědem. A na Chopok se svezeme lanovkou. Nahoře to fičí, navlékáme vše co sebou máme a pomalu nás přechází chuť strávit v horách noc. Snad nás trochu ohřeje horký čaj a káva, ale hlavně…znovu hurrrá do kopců. Ďumbier nás čekal, zdálo se, že v dáliale zvládli jsme jej překvapivě rychle a snadno. Škoda, že byl špatný rozhled, nulová viditelnost. Nepodařilo se nám ani zahlédnout Vysoké Tatry. Asi v 18:30 scházíme na Chatu Hrdinov SNP. Jak nám zde chutná čaj!! Měli bychom jít dál, nejlépe na Čertovici. Je to tam trochu za větrem a odtamtud se zítra nejlépe dostaneme k autům. My, „slabé|“ ženy jsme ale tolik unavené, že vítáme možnost ubytovat se přímo zde na chatě. Spát jdeme včas, ale dobře se nám nespí. V několikalůžkovém pokoji je těsno, dusno a nepořádek., nepříjemně.
24.7.1979 – úterý – Ráno bylo sychravé, po sluníčku ani stopy. Scházíme z kopců dolů Mlynnou dolinou, která se zdá nekonečná, na Tále a odtud po žluté do Krpáčova. To již slunce praží, je pravé léto. Mlynná dolina je zvláště ve své dolní části velmi pěkná. Medvěda jsme v horách nepotkali i když jsme si to přáli. Dosyta jsme se najedli malin a lesních jahod.
25.7. – středa – Nemecká – Hájniky – 41km – WW I – Jsme dnes rozlámaní ze včerejší túry, to chce rozhýbat se.V Hronu teče voda silně znečištěná ( nějaký petrolej nebo co to tak silně nevoní). Řeka má velký spád, vody je už víc a některá zákoutí jsou velmi pěkná. Jedno takové místo na řece se stalo osudným Lence a Joskovi a my asi půl hodiny před Slovenskou Lupčou viděli prvního čochtana. Kolem poledne jsme navštívili Banskou Bystricu a udělali nákup. Prohlédla jsme si alespoň trošku město (líbilo), dokonce jsme se podívali i na památník SNP a znovu pokračovali v plavbě. Začíná se nám zdát nekonečnou. Už jsme unavení, na obloze se něco chystá a my pospícháme abychom včas dorazili k cíli dnešní etapy – Tri Duby. Nakonec končíme v Hájnikách, blízko Sliače kúpelí. Kluci opět cestují pro auta a my zbylí sháníme dřevo a pivo. Pivo je tu vzácnost, těžce se shání. Mezitím připlula parta Hradečáků a staví si zde také stany. Večr jsme poseděli u ohně a opékali si špekáčky. (po špagetách, které byly k večeři nám zase vyhládlo). V noci silně pršelo.
26.7. – čtvrtek – Hronská Breznica – Žiar nad Hronom – 15km – Včera od Banské Bystrice tekla místo Hronu stoka.Taková špína, smard a mastnota!! Proto jsme se dnes cítili šoinaví a upatlaní. Nedaleko jsou kúpele Sliač, jedeme se vykoupat do termálného kúpaliska. Líbí se nám tu, ale kúpalisko je zatvorené. Jeden místní člověk nám radí zajet do Kováčové. Není to daleko a tak jsme v Kováčové strávili příjemnou hodinku v teplé vodě . Voda měla 28st. a provozovatel se rozhlasem omlouval, že je dnes voda chladnější. 
Do Zvolena je to odtud kousíček a my si chceme prohlédnout zámek. Zajíždíme tam autem. Potom znovu hledáme vhodné místo k zaparkování aut a k vylodění. je to dosti problematické. K vodě se musíme dostat auty a přitom je tam nechceme nechat aby nestála a nelákala na osamoceném místě. Povedlo se nám v Hronské Breznici. Udělalo se pěkné teplíčko, tedy honem do plavek než se slunce schová a jedeme. Zdá se nám, že na středním toku je krajina krásnější než na horním. Zvlášť pěkné kouty byly kolem Šášova (149,3km). Dnešní plavbu zakončujeme v Žiaru nad Hronom. Zčíná pršet a v dálce hřmí. utábořili jsme se na šikovném plávku. Z jedné strany teče Hron, z druhé strany sousedí chovný rybník. Nedaleko je silnice a město, tudíž stavíme stany velice nenápadně.Hned u stanu máme dvě dlouhé lavice a stoly patřící zdejším vodohospodářům. Ti na sebe nenechali dlouho čekat. Zrovna jsme si pochvalovali jak kulturně dnes večeříme, tu přijel kdosi v bílém autě a chtěl nás vyhodit. Však když nás viděl, jak jsme slušně vypadající, dovolil nám ti přenocovat.
27.7. – pátek – Žiar nad Hronom – Brehy – 37km – Ve Žiaru ráno děláme páteční nákupy a pokračujeme v plavbě.V Hliníku n.Hronom rostou dobrá jablka.Na levém břehu jsou i pěkná místa k táboření, ale zatím na to nepomýšlíme.Po vyšlapané pěšině (vlevo) se dostáváme ke kostelu a na malé náměstíčko. Chceme v místní restauraci poobědovat i něco popít. Je veliké vedro. Už od Zvolena vypadá Hron, že se mu voda čistí. Hned je plavba veselejší. Dnes ji ukončíme v Brehách. I tady jsme našli šikovný plácek pro postavení stanů. Když přehlédneme, že krávy nám chodí skoro do stanu, že ochutnaly i popruhy na vleku pro lodě a že sem tam do „něčeho“ šlápneme, je tu moc hezky. V Brehách mají veliké nákupní středisko a tak můžeme ještě ledacos nakoupit. My tři děvčata se vydáváme do Nové Bani, která se zdá býti nedaleko. Ale jenom zdá. Nakonec jsme výpravu do města vzdaly, protože obchody zatím než dojdeme zavřou. Blíží se 18.hodina. Jako každý den posedíme u ohně a pak spát. Zítra nás čeká poslední den dovolené na vodě. V noci opět prší.
28.7. – sobota – Brehy – Kálna nad Hronom – 31,5km – Žádný den se nám nepodařilo vyjet před osmou hodinou ranní, přesto denně ujedeme dost kilometrů. je to tím, že Hron má na celém svém toku spád a proudí (WWW I). Slunce dnes do nás se opírá už od rána. To budeme spálení! I dnes míjíme pěkná místa k táboření. Opravdu, podél Hronu o ně není nouze. Při celém toku se hojně vyskytují draví ptáci, také čápi a volavky. Svou plavbu dnes definitivně končíme v obsi Kálna nad Hronom. Skrze keře jsme zahlédli malý domek s nápisem nade dveřmi, venku pěkná zelená travička a na ní stojí…tank. nedá nám to, vylézáme a hrneme se k domku v domnění, že zde dostaneme nějaký ten chlazený nápoj, případně zde povečeříme. Ale není to hospoda, nápis nade dveřmi hlásá: Dům bojové slávy. Takže z večeře není nic. Ve dveřích nás vítá příjemný starý pán a zve nás k rpohlídce. Jsem v plavkách a mokrých plátěnkách, ale to prý „nevadí, máme zde folii aby sem mohli chodit vodní turisté“. Dle jeho rady přejíždíme na druhohý břeh a tam stavíme stany. neklamné známky nás informují o tom, že sem rády chodí husy. A to v celých hejnech. Poslední večer musí být i pořádná večeře. Vaříme výborný guláš a rýži. Vůně se asi nese daleko, protože „domorodci“ chodící kolem se mlsně olizují. Jeden se nabízí. „Nepotřebujete niečo? Uhorky a tak?“ ne, okurky nechceme, ale meruňky ano. A tak jse Lenka s Jiřinou na výzvědy kde se seženou „marhule“. Nesehnaly, ale ale zjistily ochotného pána s vlastním vinným sklípkem a koupily výborné víno.
29.7. – neděle – Domůů – a vracíme se domů. Vyrážíme kolem jedenácté hodiny. Za Trnavou je malá přehradní nádrž, zde si odpočineme, vykoupeme se a posvačíme. Brzy na to se dává do deště, my jedeme dál Před Kolínem nás zastihla veliká bouře, blesky se klikatily na čtxřech stranách najednou, vítr nám házerl vlekem s lodmi z jedné strany na druhou, na silnici se povalovaly zpřerážené větve stromů. Horor. Hustě pršelo, takže voda se nevyhnula našim již vysušeným lodí. ŠŤastně jsem však kolem 23.hodin dorazili domů.
